7 500 CZK 70 × 50 cm


ZTRATIL SE,
ABY SE ZNOVA NAŠEL

Musel jsem se ztratit, abych se mohl znova najít. A právě proto jsem v Turecku. Tento obraz jsem namaloval během ročního pobytu v Antalyi. Pobřežní město na jihu Turecka.

Když jsem se rozhodoval, kam pojedu, Bůh mi řekl, ať jedu sem. Že tu budu sám. Ať se nebojím, že mě vede. Až tady mi došlo, že mě tím chce zformovat. Ne jako trest, ale jako další šanci se poznat. Je tu konečně čas jenom pro mě. Na sebe jsem dřív neměl prostor.  A díky klidu, kterej tu mám, a možnosti neutíkat od důležitejch věcí – jako je moje práce grafickýho designéra, kterou díky Bohu můžu dělat na dálku – mám šanci jít do hloubky.

Obraz je zrcadlem mě. Symbol toho, co se muselo stát. Rozpad osobnosti. A snaha každej ten kus znova pochopit. Až se poskládám zpátky, chci vědět, kdo jsem. Chci bejt lepší verze sebe. Lepší člověk. Tohle místo, ten chaos, lidi, vůně ve vzduchu – všechno se do mě otiskává. Topím se v tom, a zároveň v tom nacházím směr.

Tohle je vizualizace mojí cesty. Výsledná myšlenka kopíruje můj fluidní styl, kterej symbolicky opisuje tenhle obraz. Topím se. Rozpadám se. Musím umřít, abych se mohl znovu narodit. Opustit všechno a poznat, kdo jsem.

Díky, Bože, za tuhle možnost.


GOT LOST SO
HE COULD FIND
HIMSELF AGAIN

I had to lose myself in order to find myself again. That’s why I’m in Turkey. I painted this piece during my one-year stay in Antalya —a coastal city in southern Turkey.

When I was deciding where to go, God told me to come here. To be alone. Not to be afraid — that He’s guiding me. Only here did I realize He wants to shape me through this. Not as punishment, but as another chance to understand myself. Here, I finally have time just for me. I never had space for myself before. And thanks to the peace I’ve found here, and the chance not to run from the important things —like my work as a graphic designer, which, thanks to God, I can do remotely —I finally get to go deeper.

The painting is a mirror of me. A symbol of what had to happen. The breakdown of identity. And the effort to understand every piece again. When I put myself back together, I want to know who I truly am. I want to be a better version of myself. A better human.

This place, the chaos, the people, the scent in the air — it’s all imprinting itself on me. I’m drowning in it, and at the same time, I’m finding direction in it.

This is the visualisation of my journey. The final idea reflects my fluid style, which symbolically runs through this piece. I’m drowning. I’m falling apart. I have to "die" to be born again. Let go of everything — and finally meet myself.

Thank you, God, for this opportunity.